pondělí 26. srpna 2013

Millefeuille choco-framboise au café serré / Vrstvená čokoláda s malinami a kávovým krémem / Layered chocolate with raspberries and coffee cream


Mým velkým snem je mít zahradu, na který budu pěstovat obrovský křoví malin. Aspoň tolik, abych každý den mohla jednu misku sníst jen tak s jogurtem a granolou, a ještě k tomu něco upéct. Vlastně mým velkým snem je mít zahradu, na které bude aspoň jeden strom meruněk, třešní, hrušek, jablek, višní, broskví, avokáda, švestek, ořechů a limetek; potom aspoň po dvou keřích rybízu, ostružin, deseti borůvek, rajčat, okurek, salátů, paprik, brambor, cuket, lilků, bylinek, slepic... (i když ty spíš asi ne, dělaj hroznej bordel) atakdále. 
Pak bych taky potřebovala aspoň pár zahradníků, kteří by se o to starali, a já bych si pak za slunné neděle šla ráno ve slamáku otrhat orosená rajčata. To jsou moje vyhlídky. Zatím to bohužel vypadá tak, že číhám za rohem na souseda, abych ho mohla vyplísnit za to, že mi přesekal stonky od ostružin, které tam nějakým zázrakem letos vyrostly, a válím se na terase a předstírám, že nevidím plevelem zarůstající skalku. 







Jak už je poznat z úvodní fotky, dnešním výtvorem je dezert ze značně přezrálých malin. Chudinky už trochu zakusily, tak omluvte ne úplně vzhlednou fotku.

Mojí Mekkou byl opět recept od Carte Noire. V tom videu to vypadalo tak neuvěřitelně úžasně, že tomu prostě nešlo odolat. Vrstvy čokolády, maliny, lehoučký kávový krém a karamelová ozdoba, božská kombinace relativně snadná na přípravu, řekla jsem si. Hm. Tohle prostě nevychází.
Realita byla následující: rozpouštějící se vrstvy čokolády, přezrálé maliny které už ani nechtěly stát, rozpouštějící se krém a karamelová ozdoba, která nejde odlepit od podpěrné misky. Bravo!

Na druhou stranu, tím jak jsem to neustále znovu mrazila aby se mi čokoláda nerozpouštěla, se mi nějakým zázrakem podle mě povedlo poprvé v životě temperovat čokoládu. Nikdy jsem si nemyslela, že dosáhnu podobného úspěchu. Ne že bych se do toho pouštěla dobrovolně :D No zkrátka asi tak po padesátém mražení čokolády (dobře, to rozpouštění přičítám třiatřiceti stupňovému vedru) se najednou přestala rozpouštět a tvářila se jako povrch pralinek. YES. Ještě nebylo vyhráno. Po přidání espressa do krému tak podivně slehnul, a v lednici se začala nepatrně oddělovat tekutá složka. Dělám, že se nic neděje a zamíchám to do sebe. Největší průšvih přichází v ten okamžik, kdy mám karamel vinout okolo misky a udělat z něj síťku. V pohodě si vyplácám všechen karamel, nechávám zatuhnout. A nejde to sundat dolů. Hmmmm. Pak si pozorně znovu pročtu recept, a zjistím, že mám pouze jaksi odstřihnout okraje, které přečuhovaly přes misku, a že tu síťku co je v ní přilepená vůbec nepotřebuju. Achjo. Jo a taky počítejte s tím, že vám zbude slušně krému.

Z tohoto všeho plynou následující ponaučení: Nezkoušejte to při teplotách nad 25 stupňů, pokud neumíte temperovat čokoládu. Použijte čerstvé maliny. Misku na karamel zkuste potřít trochou oleje nebo tak, ale neručím za to. Nebo se na něj radši vydlábněte. Stejně se to nedá jíst a nějak extra to taky nevypadá.




                                                                                                                             
Millefeuille choco-framboise au café serré
(6 dezertů)

na čokoládová kolečka:
180g kvalitní bílé čokolády

na krém:
250g mascarpone
70g moučkového cukru
3 bílky
50g krupicového cukru
80ml zchladlého silného espressa

na karamelové ozdoby:
(budete potřebovat cukrářský teploměr)
50g glukózového sirupu
250g krupicového cukru
100ml vody
pár kapek červeného barviva

dokončení:
2 vaničky malin na dozdobení

                                                            

Čokoládová kolečka:
Čokoládu rozpustíme nad vodní lázní. Na pečící papír si předkreslíme 18 koleček o průměru asi 8 cm. Rozpuštěnou čokoládu lžící roztíráme na pečící papír tak, aby nepřečnívala přes nakreslené okraje. Dáme vychladit do lednice či do mrazáku.

Na krém:
Vyšleháme mascarpone s moučkovým cukrem. V jiné míse šleháme z bílků sníh do polotuha, přidáme krupicový cukr a šleháme do tuha. Do mascarpone vešleháme zchladlé espresso, nakonec stěrkou lehce vmícháme sníh. Dáme do lednice.

Na karamelové ozdoby:
Glukózu, cukr a vodu dáme do kastrůlku. Za občasného míchání vaříme, dokud směs nedosáhne teploty 160°. Přidáme pár kapek barviva, zamícháme a odstavíme. Připravíme si naolejovanou skleněnou misku, nebo třeba zarolovaný pečící papír. Lžící nabíráme karamel a rychlými pohyby tvoříme mřížku. Necháme zatuhnout.

Dokončení:
Krém přesuneme do cukrářského sáčku. Na tác si vyskládáme šest koleček čokolády. Naaranžujeme na ně do kruhu maliny a doprostřed vždy stříkneme krém tak, aby dosahoval vršku malin. Přikryjeme dalším kolečkem čokolády a zopakujeme ještě jednou, takže budeme mít dvě patra. Z karamelu odlomíme nejhezčí kousky a naaranžujeme navrch. Podáváme ihned.
Pokud by se někdo chtěl podívat zároveň na tenhle nádherný postup, tady je:

10 komentářů:

  1. Ten postup jsem nikdy neměla vidět - je to taková Óda na radost, že mám z toho tik v oku :D
    Ale máš můj OBROVSKÝ obdiv za to, jak jsi dokázala vykrojit kulatá kolečka i bez těch stříbrných udělátek (myslím ale, že si je stejně budu přát k Vánocům; čokoláda roztékající se k okrajům těchto ďábelských vynálezů mě bude provázet ve snech)
    Jo a s tím snem o zahradě jsi shrnula můj životní cíl - možná bychom se mohly sestěhovat nějak poblíž a dělit se o úrodu? :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já ty kolečka dokonce mám, jenže jich mám jenom šest, takže na vytvoření osmnácti bych musela vždycky čekat než zatuhnou ty předchozí, a to se mi nechtělo :D
      myslím, že podobnou zahradu má Jamie Oliver, je to prostě pecka. A o úrodu se klidně podělím .)

      Vymazat
  2. Na tenhle dezert jsem četla v jedné knížce tak božské ódy, že jsem ji málem celou poslintala. :)
    Ty maliny náhodou nevypadají vůbec tak hrozně. Co já bych dala alespoň za mističku takových. Jinak tvá vysněná zahrada je asi u nás doma - kromě avokáda, meruňěk, dalších drobností a MALIN... :( všechno máme :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. já tak závidím! zahrada snů v reálu!

      Vymazat
  3. Náhodou vypadají boží! Máš štěstí, že vůbec nějakou zahradu máš, já bych pěstovala, ale ještě několik let minimálně nebude kde... I když možná nakonec dopadnu stejně :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. ne že bych chtěla mluvit za tebe, ale myslím si, že většina dopadne podobně :D

      Vymazat
  4. Báááro! Ty máš teda kuráž! Moc se ti to povedlo!
    Ale po tom videu na konci mám taky sto chutí nějakou takovou "blbost" vyzkoušet :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. aby ne, já jsem z těch videí úplně šílená!

      Vymazat
  5. To je neuvěřitelné video ... myslím, že mám program na víkend, jestli tedy přežiju čtvrteční kurz makronek v Saint Tropez :-)

    OdpovědětVymazat

Děkuji za komentář! :)